Naší jediným úkolem bylo a je: hospic musí fungovat dál. Musí dál plnit své poslání. Nemůžeme naše pacienty poslat do nemocnic, které mají také velmi náročné období. Hospic nesmí „spadnout“ do karantény. Musíme omezit kontakty nejen s veřejností, ale i mezi sebou. Kdo může, zůstává doma na homeoffice. A na prvním místě je ochrana našich zdravotníků a pečovatelek, kteří každý den vyráží do terénu za pacienty a klienty. A ve všech pádech, které čeština má, se skloňuje sousloví „ochranné pomůcky“. Nejsou pro zdravotníky v nemocnicích a nejsou ani pro hospic, který stojí na konci fronty čekatelů. Sedáme tedy k šicím strojům. A … začínají nám chodit zprávy po messengeru: „Šijeme pro Vás roušky, chcete je?“, „Máme pro Vás roušky, chcete je?“ Ano, moc je chceme a potřebujeme. Díky všem švadlenkám za jejich rychlou pomoc. Roušek máme dost právě a jen díky nim. Jenže jen roušky sestřičky a pečovatelky neochrání. Jen respirátory FFP3 a ochranné štíty. A zase zpráva na Facebooku: „Dobrý den, dostal jsem na Vás kontakt od tiskárny INPRESS, tisknu plastové díly pro štíty…“. Za dva dny přinesl pan Aleš Knížek 10 ochranných štítů ze své 3D tiskárny. A pak následovaly, díky iniciativě Dobře v Táboře, další od manželů Čepičkových. Ale seznam potřebných ochranných pomůcek nekončí. 

Bod č. 3- dezinfekce. Podařilo se nám vlastními silami nakoupit 50 litrů 96% alkoholu. A barely hned putují do Lékárny U bílého jednorožce, kde nám pán lékárník s telepatickými schopnostmi (jak si jinak vysvětlit, že nám v den nákupu surovin zavolal, že by pro nás, jestli chceme, mohl třeba něco namíchat) bezplatně připravil tolik potřebnou dezinfekci. A ještě jako dárek přidal ochranné obleky pro zdravotníky. Obleků ale není dostatek, takže je nahrazujeme i pláštěnkami- darem od táborských obchodů. A budeme je také šít z darované látky. Hospicová auta jsou stále v provozu a vyžadují dokonalou očistu. To se nám podařilo pomocí ozónové dezinfekce, kterou nám zapůjčila fa Čistý káry. Zdarma, když jsme ten hospic. Každý tunel má na konci alespoň malé světélko.

A také nás překvapil Jihočeský kraj, který hospic, na rozdíl od ministerstev, zařadil mezi podporované ambulance a nestátní zdravotnická zařízení. Jednorázové roušky, filtry FFP2, brýle, štíty a rukavice sice nepokryjí naši potřebu, stejně jako u jiných, ale nás opravdu těší, že se nám zástupci JČ kraje snažili pomoci. 

Ochrana našich pracovníků je jakžtakž zajištěna (i když některých pomůcek je stále málo), ale co dál? Jak pokrýt výpadky financování? Mimo jiné i Dobročinný obchod a Půjčovna jsou pro veřejnost zavřené, platby za péči navyšovat nechceme, benefiční akce se nekonají a víme, že nyní má každý hlouběji do kapsy. Strach o zdraví kolegyň se přebíjí se stresem kvůli financím. Ale když se vám na www.darujme.cz objeví dary s krásnými vzkazy jako: „V současné době máte výpadky ve financování vaší činnosti. Přijměte, prosím, malý příspěvek…“ „Snad aspoň tato částka trochu pomůže dobré věci. Hodně sil …“, věřte, že to pohladí u srdce a přináší naději. Ano, každý tunel má na konci alespoň malé světélko. 

Když se nad poklidnou hladinou našeho „Jordánu“ objevují mračna, je přáním většiny z nás, a i hospice, abychom nezůstali osamoceni. Děkujeme všem, kteří nám pomáhají tyto těžké dny překonat. Mračna nad Jordánem zatím neustávají, ale věříme, že #svamitozvladneme. Děkujeme a přejeme hodně sil a zdraví. 



PS. Už máme Sociální vůz, na který se složilo téměř padesát firem z Táborska a okolí. Poznáte ho, je bílý s mnoha logy, včetně toho našeho. 


PS. PS. Nevíme, jak to bude letos s během, takže chystáme zatím „Tak trochu jiný Dobročinný běh“ (ale s čísly a diplomy).